Rubrika: Kultura

Jak to začalo a jak proběhla Netradiční křížová cesta po Již(ň)áku pro mladé?

Prožíváme zvláštní rok, který se dotýká také činnosti našeho spolku. Sněhová vločka musela svou pravidelnou činnost přesunout do online prostředí, Mikulášskou nadílku v KCMT nebylo možné vůbec uskutečnit… Lyžařský výcvik byl celý podzim pilně připravován, ale i ten bylo nutné na poslední chvíli zrušit.

Během příprav farních aktivit k postní době jsme byli přizváni ke spolupráci. Konkrétně jsme si měli vzít na starost starší děti a mládež z farnosti – připravit pro ně venkovní aktivitu a trochu je rozhýbat. Byla to pro nás jasná výzva! Nějakou dobu nám sice trvalo, než jsme si domluvili první meet (i pro nás je tento distanční způsob nelehký), ale od té doby se přípravy rozjely, a od poloviny března bylo možné začít netradičně putovat po Jižním Městě.

Jak dobrodružné měla putování celá jedna farní rodina, nám popsal Petr L.:

Když jsme se doslechli o Křížové cestě pořádané KSK, zaujalo nás to. Byla to opravdová cesta, která měla začátek a cíl.

Nejprve jsme se zamýšleli nad tím, kde se nacházejí jednotlivá místa, která jsme měli podle fotografií najít. Většinu jsme věděli. Některá jsme tušili a několik málo nevěděli.

Protože jsme chtěli jít jako celá rodina (vzít i mladší bratry – Ondru a Filípka), vydali jsme se nejdříve na průzkum několika míst jen s mamkou, abychom věděli, jak zastavení vypadají. Zjistili jsme, že když lehce pozměníme text zastavení, budou mu rozumět Ondra a Filípek, a že plnit úkoly také zvládnou. Cestu jsme se rozhodli jet z větší části na kolech.

O páté neděli postní jsme vyrazili už všichni. První zastavení nás zavedlo ke kříži ve Formanské ulici. Poté jsme jeli do Milíčovského lesa, kde jsme objeli všechny potoky a prozkoumali všechny možné roury, žádná ale nepřipomínala fotku z obrázku, kde byla roura ústící do vypuštěného rybníčku. Druhé zastavení jsme tedy zatím vynechali. a pokračovali jsme na trojku před KCMT, kde jsme ji objevili u několika vík od kanálu. Byl zde úkol vyfotit na další cestě tři stejné objekty, na které narazíme. Protože jsme cestou na čtyřku žádné trojobjekty nenašli pro jistotu jsme se vyfotili jako tři bratři na stromě, na další cestě jsme ale objevili i další vhodné objekty. Čtvrté zastavení bylo u hotelu Kupa. Byl zde úkol obejmout členy rodiny a říct jim, že je mám rád. Dále jsme se vydali ke kapli sv. Jana Nepomuckého, kde bylo páté zastavení – pomoc Šimona. Zde jsme si za úkol rozdělili neoblíbené domácí práce. QR kód šestého zastavení už na horolezecké stěně nebyl, ale my ho už měli z dřívějšího průzkumu. Poté jsme pokračovali na sedmé zastavení ke klikujícímu autobusu, z tohohle zastavení měl velkou radost nejmladší člen výpravy Filípek, jelikož je nadšený obdivovatel autobusů všeho druhu. Jako úkol zde byl dělat dřepy po celou dobu až do Velikonoc. Na místě jsme úkol splnili, ale pak jsme ho pozapomněli dělat. Od autobusu se jelo k soše svatého Isidora, kde bylo osmé zastavení. Byl zde úkol popovídat si o našich křestních patronech. Pak jsme se vydali k devátému zastavení na Pošepného náměstí za fontánou s rakem, kde byl tentokrát sportovní úkol, desetkrát vyběhnout schody. Protože se už stmívalo, museli jsme cestu ukončit a jet rychle domů.

V týdnu jsme se vydali do Kunratického lesa znovu, abychom našli zastavení, která v něm zbývala. Desáté zastavení bylo u bodu záchrany u Velkého altánu. Jedenácté u studánky Václavka, kde jsme se měli zamyslet nad textem zastavení a vytvořit k němu něco z přírodnin. Vytvořili jsme mosty mezi námi. Poté jsme se od studánky pokusili vydat za dvanáctkou k vysílači v objektu Rozvodny Chodov. Přejeli jsme sídliště a zkusili k vysílači jít ze zastávky Na Jelenách. Nabízely se dvě možnosti, buď jet po rušné silnici, nebo se s koly prodírat trním. Navíc se začalo stmívat, tak jsme to vzdali a jeli domů.

Organizátorům jsme psali o nápovědu k druhému zastavení a o radu, jak se nejlépe dostat k vysílači. Když jsme dostali fotku druhého zastavení se širším okolím, bylo nám vše jasné. Bylo to vypuštěné jezírko v nové zástavbě Milíčovského lesa. Úkolem bylo napsat si na kámen jméno člověka, kterému chceme pomoci nést něco těžkého. Také jsme dostali radu, že je k vysílači lepší jet přes Šeberov.

Na Květnou neděli se změnil čas, a proto se stmívalo o hodinu později, vyrazili jsme proto znovu k vysílači, tentokrát přes Šeberov. Vysílač jsme bez problémů našli, čekalo nás zde zamyšlení nad tím, co děláme špatně. Přes Opatov jsme dojeli ke třináctému zastavení, které se nacházelo na Kostelně Církve bratrské a pak na čtrnácté zastavení na Chodovském hřbitově. Zde byl úkol najít zanedbaný hrob a pomodlit se u něho. Ondrovi se žádný hrob nezdál dost zanedbaný, po delším hledání jsme našli hrob alespoň nedostatečně opečovávaný.

Protože už bylo odtajněno i patnácté zastavení – zelená pumpa v oblasti Starého Chodova, vydali jsme se ji hledat. Objevili jsme ji nečekaně brzy, zjistili jsme ale, že ještě nejsme u cíle. Měli jsme donést na farní zahradu naše kameny z druhého zastavení. Bohužel jsme zjistili, že naše kameny jsme zapomněli doma, a tak jsme cestu opět nedokončili.

Na farní zahradu jsme se vypravili ve středu Svatého týdne, naše kameny se jmény jsme položili na předpřipravený kříž a putování po Křížové cestě tak dokončili. Cesta se nám moc líbila a rádi si ji připomínáme.

Chceš se také podělit o svůj zážitek? E-mail info@kskpraha.org je k dispozici i pro Tvé fotky a povídání.

V současnosti vedoucí aktivně připravují letní tábory. Věříme, že budou moci během prázdnin proběhnout, ač dnes není jistého vůbec nic.

Článek vyšel také ve Fchodovinách 5/2021.