Mikulášská nadílka

Každý rok 5. prosince zavítá sv. Mikuláš i do Komunitního centra Matky Terezy, již od jeho otevření, tedy od r. 2007. Ale ani předtím nenechal děti z farnosti bez povšimnutí, chodil za nimi do bývalého Křesťanského centra v v Modletické ulici. KSK Praha bylo vždy součástí Mikulášské nadílky.

Komunitní centrum je v daný den otevřeno dětem z celého Jižního Města. V roce 2016 vzniklo logo a heslo akce. Původně oboje mělo zůstan jen pro daný ročník, ale nakonec se nám natolik zalíbilo, že ho používáme dodnes.

Ostatně o tom, jak tento zlomový ročník probíhal, jsme se mohli dočíst ve Fchodovinách 01/2017:

 „Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!“ (Flp 4, 4)

Toto je verš, kterým nás letos sv. Mikuláš provázel, jemuž nás učil. Ano, ač to několik předchozích nedělí vypadalo, že děti o příchod sv. Mikuláše nemají zájem (na otázku P. Michala při Ohláškách, jestli se těší na Mikuláše, se neozval skoro žádný z dětských hlásků), sv. Mikuláš skutečně dorazil. Pochopitelně vzal s sebou i početnou andělskou družinu, aby mu s rozdáváním dárků pomáhala. Nechybělo ani množství dalších dobrovolníků, bez kterých by se nadílka nemohla uskutečnit.

Začnu ale pěkně od začátku. Když jsem se rozhodla, že se ujmu organizace této nemalé akce, bylo mi mnohé jasné, ale zároveň se objevovalo i mnoho otazníků. Bude se mnou někdo chtít spolupracovat? Bude dostatek dobrovolníků na celý průběh? Seženu Mikuláše? Jak to udělat, aby vše proběhlo hladce – přišlo hodně lidí a nikdo neodcházel s prázdnou, smutný, či rozhořčený? Zvládnu to? Dokážeme vše zaplatit? Těmito a dalšími otázkami jsem se zabývala vlastně už od jara, ale až v září došlo k činům.

Úzký mikulášský tým vzešel z výzvy, v níž jsem oslovila pár schopných jedinců, kteří měli již s nadílkou hodně společného i v minulosti. Nezklamali mě. Společně jsme se pustili do vymýšlení letošní koncepce, rozdělili si různé věci, co kdo bude mít na starosti, a vše začali připravovat. Jednou za měsíc jsme se vždy sešli, abychom vše utřídili a zjistili, co je ještě potřeba. Každému z nich jsem za vše vděčná! Nicméně všichni jsme věděli, že při samotné akci je potřeba dobrovolníků mnohem více…

V osmi lidech bychom sice po třech hodinách dali dohromady balíčky, ale určitě bychom nestačili k vytvoření andělské atmosféry v „nebi“, zároveň bychom nedokázali obsloužit připravovaná stanoviště a ještě k tomu zkoordinovat tolik příchozích lidí. Proto bych ráda i touto cestou poděkovala úplně všem, kteří malou, či velkou měrou přispěli ke klidnějším přípravám, zdárnému průběhu, k zaplnění dobrovolnických žaludků, i bezvadnému úklidu po akci. Jen na balíčkování přišlo pomáhat asi 25 lidí, tedy za hodinu bylo hotovo. Celkově se na letošní nadílce podílelo zhruba 80 dobrovolníků. Kromě stálých pomocníků KSK i KCMT to byli i ti, kteří se přihlásili po výzvě v Ohláškách. Přidala se i skupinka, jež se připravuje na biřmování, a děti ze Sněhové vločky a VOSy. Ne všichni předem věděli, co všechno nadílka obnáší… A nesmím zapomenout ani na ty, kteří se průběžně přimlouvali za vydaření akce, těch jistě také nebylo málo.

Velkou Boží podporu jsem si uvědomila pár dní před nadílkou. V těch dnech jsem nejprve pocítila největší nejistotu. Bylo to ve chvíli, kdy domluvený „Mikuláš“ náhle onemocněl a vypadalo to, že budeme bez „jeho svatosti“. Můj neklid však nepramenil z otázky: „Kde mám tak rychle najít náhradu?“ nebo „Bez různých dalších rolí se Mikulášská nadílka obejde, ale bez Mikuláše?“. Měla jsem spíš obavu o zdravotní stav nemocného. Tušila jsem ale, že pomoc z „nebe“ dorazí. A taky že dorazila, a to do KCMT i do nemocnice. 🙂

Celkově si myslím, že se akce vydařila, děti vypadaly potěšeně. Pár zádrhelů se sice našlo (máme se z čeho poučit), ale s Boží pomocí a díky tolika ochotným ručičkám se vše dobře zvládlo a ve mně zanechalo velice příjemný pocit. Věřím, že mi příští rok opět pomůžete. Budu se těšit! 🙂

Radujte se! Anička